* 13. 12. 1924 Mukařov – † 3. 6. 2013 Maršovice
Pocházel z rodiny založené hned na počátku první republiky, v jejímž duchu rodiče vychovali svoje děti a zajistili jim vzdělání. Rodina tak žila v souladu s prvorepublikovými morálními zásadami, včetně výchovy, přístupu k práci i oddanosti ideálům zakladatelů nově vzniklého státu. Ladislav Šikola vystudoval sklářskou průmyslovou školu v Železném Brodě a za druhé světové války byl totálně nasazen v Říši, tedy mimo protektorát Čechy a Morava. Po skončení války vykonal dvouletou vojenskou službu a pracoval ve sklářském průmyslu, avšak brzy se začal věnovat školní výuce jako učitel sklářských a výtvarných předmětů. Měl velmi široké zájmy sportovní i umělecké. Co se týče sportu, byl od dětství aktivním členem Sokola, kde v dospělosti působil i jako cvičitel. Jako cvičenec se vedle všech sokolských sletů účastnil i pozdějších spartakiád. Díky svému vynikajícímu hudebnímu nadání a znalostem byl přes 30 let platným členem pěveckého sboru Janáček v Jablonci nad Nisou, s nímž absolvoval dokonce ještě ve svých skoro osmdesáti letech věku šňůru koncertů po USA. Výtvarné nadání realizoval jako malíř (uskutečnil výstavu akvarelů) i jako vášnivý fotograf a svoje snímky otiskoval v několika časopisech a novinách, s nimiž zároveň spolupracoval jako dopisovatel. Podílel se také na knize o Jablonci nad Nisou. S manželkou Marií vychovali dva syny a dceru, jimž poskytli vysokoškolské vzdělání. Všechny děti se vydaly ve stopách rodičů, ať již jde o učitelské povolání, nebo o sklářský průmysl.
ZDROJ: http://www.naklbor.cz/
Sport, fotografie, malba, zpěv, psaní – to patří nerozlučně k osobě pana Šikoly.
Během svého života Ladislav Šikola, rodák z Mukařova, prošel jako všichni lidé mnoha obdobími svých zájmů. Od mládí se věnoval sokolskému cvičení. A tak strahovská plocha v Praze ho přivítala poprvé jako čtrnáctiletého na X. všesokolském sletu v roce 1938, následoval i ten poválečný, na dlouhá léta poslední, v roce 1948. Absolvoval všechny spartakiádní vystoupení – i v Praze. Aktivitu včetně fotbalu, odbíjené a lyžování zakončil na XIII.-opět-Všesokolském sletu v roce 1994. To už jako sedmdesátník. Mezitím na Maršovicích, kam se přiženil, v místním Sokole cvičil mládež.
Jak vidíme, sport se nutně prolínal se všemi ostatními zálibami. Od školních let propadl také kouzlu fotografie, když malým, jednoduchým a navíc vypůjčeným fotoaparátem Leica vyfotografoval svůj první západ slunce. A záliba ve ztvárnění krajiny byla podpořena i profesorem M. Janků na sklářské výtvarné škole. Vzorem se mu stal malíř, krajinář Kavan. Od olejů přešel na akvarel, který mu umožnil krásně vyjádřit mnohobarevnou náladu zdejší krajiny. To jsme ostatně mohli posoudit na jeho první samostané výstavě akvarelů v Rychnově, v roce 2009. A také v Městském divadle v Jablonci.n.N. – v březnu 2011.
Jeho fotografie byly použity ve vydaných knihách a prospektech o Jablonci, a pozorní zasilatelé pohlednic mohli na jejich zadních stranách přečíst: “Foto Ladislav Šikola”. Náhoda tomu chtěla, že i já dostal takovou pohlednici – zaslanou až z Moravy.
A přes třicet let jsme ho vídali, či lépe slyšeli, jako zpěváka známého jabloneckého smíšeného pěveckého sboru “Janáček”. I tam uplatnil své další umění – při fotodokumentaci zájezdů po světě. Jednou, na konci června, jak mně sdělil, se těžko rozhodoval. Sešly se mu najednou 3 akce.
Pomaturitní večírek, on jako třídní učitel, poslední spartakiádní secvičná před odjezdem do Prahy a výroční koncert pěveckého sboru Janáček. Rozhodl se pro to poslední.
A jako čerstvou, musíme zmínit tu zálibu, která zúročila to, co načerpal ve svém nejranějším dětsví, v Mukařově, – psaní.
Ty klukovské hrátky, boje, poznávání přírody a její zákonitosti. Po sérii článků do novin a časopisů, přišel čas pro knižní vydání. A tak světlo spatřila kniha povídek
“Kluci první republiky”, doplněná i fotografiemi z popisovaných míst.
– Podle vzpomínek Ladislava Šikoly sestavil a sepsal J.F.Švásta, březen 2011
„Psaní pro mě není práce, ale způsob, jak znovu prožít to krásné, co nám první republika dala – úctu k lidem a lásku k rodné hroudě.“ (Parafráze myšlenek L. Šikoly)
Literární odkaz Ladislava Šikoly
Ladislav Šikola nebyl „jen“ autorem vzpomínek, ale především vypravěčem, který dokázal zachytit prchavou atmosféru doby. Jeho psaní nebylo suchopárným výčtem dat, ale živým obrazem Mukařova a okolí.
- Pravdivost a syrovost: Ve svých knihách a článcích se nevyhýbal ani těžším tématům. Dokázal s humorem i nostalgií popsat drsný život v podhůří, kde „klukovské bitvy“ byly školou života a příroda největším učitelem.
- Mukařov jako střed vesmíru: Pro Ladislava Šikolu byl Mukařov místem, kde se formoval charakter. Čtenáři jeho textů oceňují hlavně to, že jim vrátil jejich vlastní dětství – vůni čerstvě posekané trávy, zvuk řemeslnických dílen a neopakovatelnou soudržnost tehdejších rodin.
- Dopisovatel a kronikář: Kromě knižní tvorby byl dlouholetým spolupracovníkem regionálního tisku. Jeho fejetony a postřehy v Maloskalsku nebo Jabloneckém měsíčníku byly pro místní obyvatele vždy očekávaným čtením, které propojovalo současnost s moudrostí předků.
upravil v roce 2026 charvic